Posted on July 2, 2026
Tenhle článek jsem chtěl napsat před deseti lety. Tehdy o scrum masterech a agile koučích — bylo mi jasné, že jejich hvězdná chvíle je za zenitem. Nenapsal jsem ho, jak už to bývá, a mezitím ho za mě napsala realita: v lednu 2023 zrušila Capital One přes 1 100 agilních pozic. Zdůvodnění stojí za citaci: agilní role byly klíčové v raných fázích transformace, ale organizace dozrála a agilní praktiky se integrovaly přímo do engineeringu. Přeloženo z korporátštiny: naučili jste nás to, díky, už to umíme sami. Royal London propustila 90 % svých scrum masterů, velká britská banka zrušila rovnou celou rodinu agilních rolí.
Teď se k tomu článku konečně dostávám — a situace se mezitím opakuje. Jen s jiným obsazením. Inzeráty na UX pozice spadly od peaku v roce 2022 o zhruba 70 % a trh se sice stabilizuje, ale do éry covidového hiring boomu se nevrátil.
Takže tentokrát to nenechám deset let ležet.
Každá revoluce v našem oboru běží podle stejného scénáře. Nejdřív přijdou misionáři — lidé, kteří nesou nové učení tam, kde o něm nikdo neslyšel. Early adopters, evangelizátoři, konzultanti. V této fázi jsou k nezaplacení, protože znalost je vzácná.
Pak ale nastane moment, kdy se znalost stane samozřejmostí. Ne v té rafinované, profesorské podobě — ale v podobě základní gramotnosti, kterou musí mít každý, kdo chce v oboru vůbec pracovat. A v ten moment přestává dávat smysl platit někoho, jehož jedinou náplní je hlídat věci, které už umí všichni.
Misionář, který přijde kázat do vesnice, kde už třicet let stojí kostel, není misionář. Je to turista.
Agilní vývoj byl kolem roku 2010 skutečná novinka (teda jak pro koho, pro korporáty rozhodně). Málokdo to uměl sám od sebe, firmy potřebovaly někoho, kdo je provede. Scrum master byl nositelem vzácné znalosti.
Jenže dneska? Iterace, úzká spolupráce s klientem, naslouchání feedbacku, sledování metrik vývoje — to není žádná esoterika, to je základní hygiena. Vývojář, který tohle nezná, neprojde prvním kolem pohovoru. Trenéři certifikovaných kurzů sami přiznávají, že velké firmy si z agilního hnutí vzaly, co potřebovaly, a dedikované role změny už jim přijdou zbytečné. Znalost zůstala. Role zmizela.
Vraťme se do devadesátek. Nadpis v Comic Sans, marquee s tím, kdo má dnes svátek, sněžení na pozadí, všechno bliká. Pak přišlo jQuery a všechno se navíc hýbalo — webovky té éry byly na hranici epileptického záchvatu. (A přiznejme si, tohle už byl často výtvor lidí, kteří si říkali designéři.)
Pak se řeklo dost. Přišla UX revoluce — Nielsen, Krug, „Don't Make Me Think", heatmapy, A/B testy. Pro spoustu firem zjevení. A misionáři byli potřeba, protože tuhle znalost skoro nikdo neměl.
Jenže od té doby uběhlo 15+ let vývoje, který UX formovalo od základů. Dnes každý — a to nejen frontend — vývojář ví, že:
Pokud tohle váš frontend vývojář neví, byl posledních 15 let v jeskyni. Stalo se z toho základní vzdělání nutné ke vstupu do odvětví — stejně jako git nebo code review.
Jasně, tohle není celé UX. Je to základní UI hygiena. Ale přesně o tu jde: nepotřebujete UX designéra, jehož hlavní přínos je, že stránka nebude obsahovat chyby z učebnice pro první semestr. Samozřejmě neříkám, že každá firma už UX zvládá — zajděte si do internetového bankovnictví nebo na portál státní správy. Říkám, že samotná znalost základních pouček přestala být vzácnou specializací.
Znamená to, že se posunulo o patro výš. I Nielsen Norman Group ve svém výhledu píše, že firmy komprimují zodpovědnosti dřív rozprostřené mezi specialisty a chtějí šířku a úsudek, ne artefakty ve Figmě.
UX designér, který má dnes smysl, je někdo s extrémní znalostí domény, produktu a cílového zákazníka. Někdo, kdo ví, proč váš klient v pátek odpoledne panikaří a co v tu chvíli potřebuje na obrazovce vidět. Jenže popsal jsem teď designéra — nebo seniorního produkťáka?
Upřímně, na té nálepce už tolik nezáleží. Hranice mezi seniorním designem a seniorním produktem se rozpouští. Může to být produkťák, product designer, researcher, klidně founder — podle toho, jak firma funguje. Podstatné je, že hodnota sedí v hloubce porozumění, ne v přenosu metodiky.
A ne, neznamená to, že vývojáři mají dělat výzkum od stolu a produktové týmy si validovat vlastní halucinace. Tenhle článek míří na role postavené na přenášení už známé metodiky. Ne na experty, kteří hluboko rozumí doméně a uživatelům — těch bylo, je a bude málo.
Misionáři odvedli skvělou práci. Tak skvělou, že už je nepotřebujeme. To je nakonec největší kompliment, jaký může profese dostat.
A jestli vás zajímá, o kom bude tenhle článek za dalších deset let — nějaké tipy bych měl. Ale ty si nechám, ať mám o čem psát.
Zdroje: Capital One layoffs (Serious Scrum) · Why Agile Jobs Are Vanishing (Humanizing Work) · The UX Reckoning (NN/g) · State of UX 2026 (NN/g) · UXPA data k trhu práce (MeasuringU)